Koloweb-cykloturistika
:: Miřejovice
:: Sloup v Čechách
:: Úštěk
:: Letiště Ruzyně
:: Stříbrná Skalice
:: Lužické hory
:: Lázně Toušeň
:: Přerov n./L.
:: Benátky n./J.
:: Poděbrady
:: Poděbrady II.
:: Rakovník
:: Dětenice
:: Kralupy n./Vlt.
:: Lysá n./L.
:: Poděbrady III.
:: Jevany
:: Kutná Hora
:: Libochovice
:: Milešovka
:: Rýchory

:: Konopiště
:: Valečov
:: Šumava
:: Chlumec n./C.
:: Jizerské hory
:: Západní Šumava
 
:: Jižní Čechy
:: Telč-Slavonice-Bítov
:: Podorlicko
:: Železné hory
:: Králíky
:: Vysoké Mýto


Koloweb-kniha návštěv


FOTOSOUTĚŽ

 
 
"Čáry éry"  
více zde...
 
Plánujete cyklovýlet?
Zjistěte si, v kolik
hodin zapadá Slunce.


Cyklorozcestník - odkazy, cestopisy, Alpy, seznamka, inzeráty a další

www.cykloserver.cz

Cyklistika Krnov


Ikona pro Váš web:
Koloweb ikona
HTML kód:

Poslední aktualizace:
27.4.2013

kontakt



Cyklovýlet - Rýchory 2010 - cca 45 km

Žacléř - bouda Hubertus - Horní Albeřice - Dolní Malá Úpa - Horní Malá Úpa - Polsko (Opawa) - Bobr - Žacléř

pohled z Mravenečníku

V červenci 2010 panovala tropická vedra a tak jsme se opět nasměrovali do hor, a to rovnou do našich nejvyšších. Dojeli jsme až do Žacléře ve východních Krkonoších a tam jsme se ubytovali v penzionu Diana. První den jsme se poměrně dlouho vzpamatovávali z cesty autem bez klimatizace, až navečer došlo na krátké kolečko po okolí Žacléře. S tím vás zatěžovat nebudeme.

Rýchory Na druhý den jsme ale měli velké plány, a to vyjet až na Pomezní boudy do Horní Malé Úpy. Původně jsme uvažovali s ohledem na horké počasí, které se nenechalo odradit nadmořskou výškou, o využití cyklobusu, ale naše lenost nás zase vybičovala k výstupu po vlastních, tzn. vydali jsme se nahoru hezky bez cizí pomoci :-) Hned na začátku cesty se nám podařilo zakufrovat (5 km dolů a nahoru zbytečně), tak jsme se podívali na Sněžné Boudy a zpět.

Když jsme našli správnou cestu stoupali jsme nad Žacléř stále výš do Rýchor, jak se této části Krkonoš říká. Naše první zastavení bylo u boudy Hubertus, kde jsme si dali skvělou slepičí polévku. Skoro už byl čas oběda a my byli teprv na začátku. Z druhé strany se přiřítili dva místní cyklosupermani s tím, že když je to vedro, vyjeli ráno už v šest, projeli celé Rýchory, dali tak 60 - 70 km a teď už jedou domů odpočívat. Nám nezbývalo než co nejrychleji vyrazit, abychom se stihli přehoupnout alespoň přes Rýchorský hřbet a zahlédnout Sněžku. pohled na Sněžku

Bylo opravdu nesnesitelné horko, ale uklidňovalo nás, že v Praze v paneláku by bylo fakt hůř. Vystoupali jsme tedy až do 1000 m.n.m. na Mravenečník, konečně jsme zahlédli Sněžku, projeli jsme Roh hranic a jeli jsme dál směrem na Horní Albeřice. Do Albeřic vede dost strmý kopec dolů po kamenité cestě, kterou bych nahoru šlapat ani s kolem po boku nechtěla. Dole v Albeřicích jsme byli najednou uvězněni jak ve vařícím se kotli. Bylo něco po jedné hodině po poledni, vedro jak blázen, mimo stín - sebevražda a my se museli rozhodnout co dál. Buď budeme pokračovat podle plánu do kopce okolo Albeřického vrchu do Malé Úpy a pak se spolehneme na polskou stranu pro cestu zpět do Žacléře a snad to časově zvládneme, nebo to vzdát a někudy se vrátit zpět. Protože to NĚKUDY bylo tak nejasné, raději jsme si chvíli odpočinuli ve stínu a pak se vydali do úmorného kopce - buď a nebo.

Pomezní Boudy

Naštěstí na skučení a brečení mi nezbývaly síly, až najednou jsme byli v Malé Úpě. Moc pěkné městečko, takové větrem vyfoukané do čista. A tak jsme se tu zastavili na pozdní oběd. Dali jsme si skvělý cikánský gulášek, zahučel do nás jakoby nic, doplnili jsme tekutiny nejen do hrbu velblouda a vydali se dál do kopce překročit naši státní hranici a vydat se napospas polským cyklostezkám.

Polské jezero Bukówka Polská cyklostezka byla sice dobře značená, ale naprosto pustá. Jeli jsme skoro 20 km úplně sami mezi posledními zbytky východokrkonošských kopečků, i když stále ve výšce těsně pod 1000 m.n.m. První civilizace se objevila až v obci Opawa. No, přiznávám, že to byl trochu šok, civilizace se tu poněkud od té naší česko-krkonošské lišila. Rádi a rychle jsme se vraceli opět na území Čech a fakt to byl viditelný i citelný rozdíl.

Ke konci výletu se nám podařilo výrazně zvýšit jinak dosti nízkou průměrnou rychlost jízdy díky útokům žíznivých bzikavek (ovádů), které byly bohužel i přesto ve svém snažení velmi úspěšné. Doslova jsme prosvištěli státní hranici a přes Bobra jsme zdárně, celí a živí dojeli zpět do Žacléře.

Bylo osm hodin večer a my se těšili na úžasné jídlo v našem penzionu Diana. Pan šéfkuchař má náš obdiv, dodnes vzpomínáme na jeho těstoviny s houbami, špenátem a smetanou. Penzion Diana je velice příjemný, navíc tu skvěle vaří, a i personál je moc milý. Tímto obě dámy pozdravuji a jak jsem slíbila, doporučuji všem.

Sněžka jako na dlani

A ještě nějaké fotky z výletu:


trasa cyklovýletu na mapě     Track Log ve formátu GPX     výškový profil cyklovýletu




 
Zenová zahrada
  Základní sestava pro tvorbu vlastní mini zenové zahrádky  
E-SHOP Zenová zahrada

 



© 2005 - 2015 Koloweb :: Cykloturistika - Cyklo tipy a další zajímavosti


domů | o mně | fotogalerie | kontakt