Koloweb-cykloturistika
:: Miřejovice
:: Sloup v Čechách
:: Úštěk
:: Letiště Ruzyně
:: Stříbrná Skalice
:: Lužické hory
:: Lázně Toušeň
:: Přerov n./L.
:: Benátky n./J.
:: Poděbrady
:: Poděbrady II.
:: Rakovník
:: Dětenice
:: Kralupy n./Vlt.
:: Lysá n./L.
:: Poděbrady III.
:: Jevany
:: Kutná Hora
:: Libochovice
:: Milešovka
:: Rýchory

:: Konopiště
:: Valečov
:: Šumava
:: Chlumec n./C.
:: Jizerské hory
:: Západní Šumava
 
:: Jižní Čechy
:: Telč-Slavonice-Bítov
:: Podorlicko
:: Železné hory
:: Králíky
:: Vysoké Mýto


Koloweb-kniha návštěv


FOTOSOUTĚŽ

 
 
"Čáry éry"  
více zde...
 
Plánujete cyklovýlet?
Zjistěte si, v kolik
hodin zapadá Slunce.


Cyklorozcestník - odkazy, cestopisy, Alpy, seznamka, inzeráty a další

www.cykloserver.cz

Cyklistika Krnov


Ikona pro Váš web:
Koloweb ikona
HTML kód:

Poslední aktualizace:
27.4.2013

kontakt



Cyklo výlet - Valečov 2002 - cca 40 km

Jedním z našich prvních dvoudenních výletů na kole v létě 2002 byla trasa:
Mladá Boleslav - Bakov nad Jizerou - Branžež - Kněžmost - Mnichovo Hradiště - Mladá Boleslav.


Autem jsme se předsunuli do Mladé Boleslavi, odkud jsme na kolech pokračovali dále na sever. Jeli jsme podél Jizery, projeli jsme Josefův Důl a hned za ním byl přes Jizeru jez se starou vodní elektrárnou. V tomto místě jsme se trochu zdrželi, jelikož jsme jako obvykle neměli žádný konkrétní plán cesty ani určené místo nocování. Bylo krásné počasí a teplý letní den, a tak jsem se nechala zlákat do vody. Jizera je ale pěkně studená, moc jsem toho tedy nenaplavala. Spíš bylo zajímavé pozorovat, jak občas přepouštěli vodu, a jak se pod přehradou tvořily vodopády. U jezu byla veliká louka, za ní vedla trať dlouhou zatáčkou a projíždějící lokálka si tu užívala dlouhé houkání. Měli jsme tu i jeden docela nepříjemný až hororový zážitek, dost podobný tomu při cestě z Miřejovic. Když jsme jeli po přehradě, projížděli jsme okolo kvetoucích keřů a Petr si něco nerad nasál do nosu. Když jsme zastavili, chtěl abych se podívala, co to tam má, že ho tam něco lechtá. Když jsem hezky zblízka nakoukla do nosních direk, vyšel mi naproti malý zelený pavouček. Posadil se na okraj jedné dírky, vystrčil svoje dvě a dvě přední nožičky a koukal na mě. Já začala šíleně ječet a skákat, pavouk se asi lekl a rychle se schoval dovnitř. Byl v Petrově nose v bezpečí a ven se mu už nechtělo. Já byla hrůzou bez sebe, přičemž Petr byl v naprostém klidu a pohodě, i když jsem mu řekla, kdo se mu zabydlel v jeho dutinách. Pak začal pavouček v nose pobíhat a střídavě vykukoval z levé a pravé dírky, tak ho Petr jednoduše vyfouknul ven a tahle pro mě nesnesitelná příhoda skončila.

Když jsme si užili do sytosti toto romantické zákoutí na břehu Jizery, vydali jsme se po silnici směrem na Bakov nad Jizerou. Už si nepamatuji, jestli se nám tu podařilo sehnat něco k jídlu na večer a ráno, ale už jsme začali uvažovat o nějakém tom kempu. V hospůdce u nádraží jsme si dali pivo, ale neměli černé, tak jsme si na konci Bakova dali ještě jedno - černé a vydali se směrem na Kněžmost cestou přes Budu a Býčinu. Z Kněžmostu už to bylo jen kousek do kempu Drhleny za Suhrovicemi, kde jsme se chtěli ubytovat. Kemp se nám ale moc nelíbil, tak jsme v mapě hledali něco dalšího. Nedaleko měl být kemp Branžež a tak jsme si trasu ten den prodloužili o několik málo km, zato sil nám to ubralo víc než za celý den. Nějak jsme neposlouchali mapu, když na nás křičela něco o vrstevnicích a vzali jsme to lesem přes kopec Velká pláň nad Drhlenským rybníkem, pak dolů do Dlouhé rokle a vyjeli jsme v Nové Vsi. Cesta přes kopec vedla přes kořeny a spadané větve doslova cestou necestou a brzy jsme konstatovali, že to byla špatná volba. Když jsme už byli nahoře na kopci, vracet se nám nechtělo, přestože jsme vůbec netušili, jaký bude druhý úsek cesty. Riskli jsme to, protože první část cesty absolvovat zpět třebas i s kopce bylo nepředstavitelné. Kola jsme vláčeli vedle sebe, chvílemi kola vláčely nás, k tomu těžké batohy na zádech, kde byl stan a spacáky a další věci na přenocování. Vlastně už si tu druhou část cesty ani nepamatuji, jen vím, že opět jsme intuitivně zvolili skvělý kemp.

Kemp Branžež u Komárovského rybníka byl sympatický, čistý a umístěný pod vysokými borovicemi, které provoněly celé okolí. Když jsme postavili stan, vypravili jsme se na kolech do okolních lesů nasbírat nějaké dřevo na táborák, abychom si opekli buřty. Tak čisté lesy jsem ještě nikdy neviděla. Všude krásně zelený mech... a na něm ani šištička, ani větvička, ani kus dřeva na zátop. Dokonce větve na smrcích začínaly až tak ve výšce 3 m nad zemí. Zkrátka úplně vyluxováno. Ujeli jsme nakonec ještě několik km, než jsme našli aspoň trochu větví. Daň z této výpravy za dřevem byla ale krutá. Komárovksý rybník své jméno nezapřel. Komáři si nás dali k večeři. Buřty opečené na drahoceném dřevě chutnaly skvěle. A dřevo, které jsme neztopili, šlo velice rychle na dračku. Noc byla nakonec v kontrastu s klidným prostředím kempu dost živá. Napínací šňůry stanu nám kolemjdoucí postupně odpínali, v jednom okamžiku nás málem někdo zalehl, prostě v kempu bylo v noci veselo. Ráno bylo zase klidné, noční živly ještě spaly. Ve stánku jsme si koupili teplý čaj a pečivo k snídani, sbalili se a vydali se na další cestu.

Den se postupně rozehříval, cestou přes Novou Ves, Branžež, směrem zpět na Kněžmost se udělalo veliké vedro a tak nám přišel vhod obrovský meloun, lépe řečeno půlka melounu o hmotnosti asi 5 kg, který právě před námi rozkrojila prodavačka v místním obchodě. Odvezli jsme si ten červený poklad na náves pod strom na lavičku a tam jsme se do něj pustili. Doslova se do nás vsákl, protože nás po cestě vůbec netížil, když jsme potom jeli do kopce na Boseň. Při melounové siestě jsme se také zase jednou koukli na mapu a stanovili si nejbližší cíl - Valečov. Z Branžeže na Valečov vedla sice mnohem kratší cyklo cesta, která se už ale na naši mapu nevešla, vlastně nám v tomto úseku mapa došla a na sever jsme už museli poslepu. Každopádně jsme se do Kněžmostu vraceli nejen kvůli melounu. Zajížďka byla intuitivně plánovaná také kvůli výroku jedné místní paní. Ten se opravdu ujal a dodnes ho používáme. V zahradě seděla nějaká dáma v křesle a okolo plotu právě procházela stařenka o holi. Stařenka se pracně shýbla, aby si zřejmě sebrala jednu hrušku, která ležela spadlá na chodníku a v tu chvíli se ze zahrady ozvalo hrubým a nevlídným tónem: "Nech to ležet a pokračuj!" Neznáme sice místní poměry a souvislosti, pokud nějaké jsou, ale ta věta byla drsná a nekompromisní.

Takže jsme dál jeli z Kněžmostu na Boseň, projeli jsme obcí a nad prasečínem se na kopečku objevila zřícenina skalního hradu Valečov. Mimořádně jsme absolvovali prohlídku hradu a zejména se nám líbily do skály vytesané světničky. Hezky se tam asi kdysi bydlelo. Z Valečova jsme jeli přes Dobrou vodu do Mnichova Hradiště. Tady jsme nejprve hledali nějakou restauraci, kde bychom si dali oběd. Po obědě v místní pizzerii jsme začali hledat nádraží, protože počasí se velice rychle změnilo a schylovalo se k bouřce. Po cestě jsme ještě narazili na cukrárnu a než jsme si vybrali nějaký ten zákusek, začalo venku šíleně pršet. Přesun na nádraží se nám podařil až po půlhodině čekání v úkrytu před bouří, přesto jsme na nádraží dorazili úplně mokří. Vlakem jsme nakonec dojeli do Mladé Boleslavi, kde jsme v silném dešti pokračovali směrem k autu do centra města. Naložili jsme kola a těšili se domů, až se usušíme a ohřejeme. Druhý den našeho výletu byl tedy násilně ukončen, a tak jsme opět, jako už tradičně, ujeli jen něco přes 40 kilometrů za dva dny.

  • výlet na mapě




  •  
    Zenová zahrada
      Základní sestava pro tvorbu vlastní mini zenové zahrádky  
    E-SHOP Zenová zahrada

     



    © 2005 - 2015 Koloweb :: Cykloturistika - Cyklo tipy a další zajímavosti


    domů | o mně | fotogalerie | kontakt