Koloweb-cykloturistika
:: Miřejovice
:: Sloup v Čechách
:: Úštěk
:: Letiště Ruzyně
:: Stříbrná Skalice
:: Lužické hory
:: Lázně Toušeň
:: Přerov n./L.
:: Benátky n./J.
:: Poděbrady
:: Poděbrady II.
:: Rakovník
:: Dětenice
:: Kralupy n./Vlt.
:: Lysá n./L.
:: Poděbrady III.
:: Jevany
:: Kutná Hora
:: Libochovice
:: Milešovka
:: Rýchory

:: Konopiště
:: Valečov
:: Šumava
:: Chlumec n./C.
:: Jizerské hory
:: Západní Šumava
 
:: Jižní Čechy
:: Telč-Slavonice-Bítov
:: Podorlicko
:: Železné hory
:: Králíky
:: Vysoké Mýto


Koloweb-kniha návštěv


FOTOSOUTĚŽ

 
 
"Čáry éry"  
více zde...
 
Plánujete cyklovýlet?
Zjistěte si, v kolik
hodin zapadá Slunce.


Cyklorozcestník - odkazy, cestopisy, Alpy, seznamka, inzeráty a další

www.cykloserver.cz

Cyklistika Krnov


Ikona pro Váš web:
Koloweb ikona
HTML kód:

Poslední aktualizace:
27.4.2013

kontakt



Zajímavosti, zážitky a neuvěřitelné příběhy


| 4.5.08 | V zahradě zámku Veltrusy mají nové pávy |

... takže popř. koukněte na cyklovýlet Kralupy n./Vlt.

Páv  Páv


| 19.1.08 | Vánoční dárek pro všechny cyklisty |

Prvních 27 km v roce 2008 jsme věnovali jak jinak než "Převozníkovi", kde je zatím "mrtvo", ale po cestě na nás čekalo jedno veliké překvapení. Konečně jsme se všichni dočkali historického okamžiku - dalšího kvalitního miniúseku mezinárodní cyklostezky A2 Praha - Drážďany, a to v úseku z Podhoří do Zámků. Zatím jsou vyasfaltovány pouze asi 2 km, ale vypadá to, že by se mohlo pokračovat dál. Rozhodně by si to tento ostudný úsek trasy vedoucí do hlavního města zasloužil. (Pozn.: no, ke 3.5.08 zatím žádná radostná změna...)

Nový koberec na cyklostezce podél Vltavy Nový koberec na cyklostezce podél Vltavy Nový koberec na cyklostezce podél Vltavy


| 19.8.06 | Klemperka a Rozbořenka u Kokořína |

V srpnu 2006 jsme podnikli jeden z dětských, tzn. "lehkých" výjezdů na kole. Na Kokořínsku moc výletů po rovince nenajdete. Nejlepší v teplém letním dni je vydat se nějakým údolím tam a zpět. Sluníčko nahoře osvětluje vrcholky skal a špičky stromů, dole je příjemný chládek a pohoda. My jsme vyjeli ze Želíz, kde jsme se naproti naší oblíbené hospodě dali po cyklistické stezce směrem na Dolní Zimoř. Projeli jsme Zimořským a Truskavenským dolem a vjeli do Šemanovického dolu. Na jeho začátku se před námi otevřelo zajímavé místo s názvem Klemperka - zbytky jeskynního hrádku. (Doporučujeme vzít s sebou svítilnu, abyste si mohli jeskyně dobře prohlédnout.)
Klemperka na mapě

Truskavenský důl Truskavenský důl Šemanovický důl
Šemanovický důl Klemperka Klemperka

Když jsme pokračovali dále po žluté, přijeli jsme k Rozbořence. Rozbořenka je milým překvapením pro všechny tuláky přírodou, protože se jedná o skalní chýši pro pocestné. Vše je tu nachystáno pro své budoucí návštěvníky, včetně stolu, lavice, kamen i místa pro nocleh. Nechybí tu ani sekera, pila, lopata apod. Když si pro jistotu přinesete svoji svíčku, budete se cítit jako doma.
Rozbořenka na mapě

Rozbořenka Rozbořenka Rozbořenka
Rozbořenka Rozbořenka Rozbořenka


| 8.5.06 | Zmrzlinová cykloturistika |
Tak se mi zatím v tomto roce nepodařilo kvůli jiným závazkům vyrazit na pořádný dlouhý výlet, ale za to jsem v rámci tzv. zmrzlinové cykloturistiky již 4x absolvovala cestu Štětí - Stračí. Vyrazili jsme s dětmi na výlet, z chalupy lesem do Stračí a odtud s kopce do Štětí na náměstí, kde jsou dvě cukrárny. Do jedné chodíme na zmrzlinu a do druhé na zákusky, zejména indiány. Máme to již léta vyzkoušené, prostě v té druhé si na zmrzlině nepochutnáme a v té první nejsou dorty nic moc. Tady vždycky končí sladká polovina naší cesty a čeká nás její slaná část. Cesta zpátky do Stračí je do kopce, v obci Stračí ještě do většího kopce a na konci obce do největšího kopce..., tady už většinou sesedám s kola. Je to zajímavá zkouška kondičky a počtu koleček na přehazovačce (a to já mám 3x9!). Na prvním místě mezi nepřáteli je vítr, resp. protivítr, na druhém místě je počet kopečků zmzliny (v případě dalších zákusků, jako je marcipánová broskev, je to předem jasné), dalším rozhodujícím faktorem je železniční přejezd, resp. projíždějící nákladní vlak a dlouho stažené závory, které vás naprosto rozhodí z rytmu, a v neposlední řadě je to počet občanů Stračí, kteří vás vidí šlapat do kopce a čekají, kdy to vzdáte. Mám pocit, že jsem to letos vyjela jen poprvé a to na 1/1, podruhé v tom byla ta marcipánová broskev, potřetí a počtvrté jsem to prostě neudýchala - měla jsem pocit, že se mi plíce každou chvíli otočí naruby. Snad také v posledním případě sehrálo roli to, že jsem měla navíc v nohách celých 10 km :-) ...po cukrárně jsme si totiž dali bonusjízdu na račický kanál. Díky cukrárně mám tedy letos o tréninkové dávky postaráno. Na konci roku spočítám skóre. Vy se ale rozhodně nenechte odradit mými nezdary, přes Stračí se totiž dostanete na sopečný kopec Špičák a dál do nádherných kokořínských lesů a údolí. Cestu přes Stračí berte jako zahřívací etapu, koneckonců skoro každý cyklista to v pohodě vyjede ... to na Kokořín je to mnohem horší :-)

| 24.4.06 | Většinou se psů nebojím... |
tentokrát jsem ale měla strach. Jela jsem se odpoledne po práci projet, vlastně jsem si chtěla vyzkoušet cestu do práce na kole, ale jak jsem brzy zjistila, byl to hloupý a naivní nápad. Myslela jsem si, že z Proseka do Úval je to vlastně docela kousek (cca 24 km) a že bych tedy mohla občas místo vlakem jet do práce na kole. Ha, ha. Hned na Mladoboleslavské směrem do Kbel jsem pochopila, že sdílet společnou cestu s nákladními auty a míjet je vpravo v koloně není to pravé ořechové a těšila jsem se, až konečně odbočím na Satalice. Ujela jsem pár klidnějších stovek metrů, ale představa "velkého sousta" přede mnou mě nutila otočit to a jet zpátky domů. Neposlechla jsem - jsem přece beran - a pokračovala jsem směrem na Horní Počernice. Za mostem přes dálnici jsem se hezky rozjela s kopečka a těšila se, že mám půlku půlky za sebou (to jsem si snad ještě stále myslela, že pojedu na kole i nazpátek). V tom se vedle silnice v zahradě objevili 3 velcí a tak trochu divocí psi (soudě podle nevalného vzhledu zahrady i obydlí v ní). Štěkali jak o život a jeden se mnou závodil podle plotu. Na konci zahrady udělal podivnou kličku a najednou dírou v plotě vyběhl na silnici a mířil přímo na mě, přesněji na moje nohy. Byl půl metru ode mě a cenil na mě svoje strašlivé zuby, byl vzteklý a možná i hladový. Centimetry a sekundy mě dělily od toho, aby se mi zakousl do lýtka. V těch chvílích nejsem na kole moc stabilní a tak jsem musela zastavit. Pes se zastavil také a mírně couval, vypadalo to, že se trochu bojí, ale já měla strach větší a on to poznal. Jakmile jsem chtěla nasednout a ujet, opět se rozeběhl a takhle se to všechno opakovalo asi pětkrát. Bohužel tento úsek silnice byl dost mrtvý, každopádně jsem si musela pomoct sama, nikde nikdo nebyl. Nasednout a ujet nešlo, tak jsem po něm začala házet, co jsem našla poblíž a on couval a nakonec utekl. Byl to pro mě dost nepříjemný zážitek, pocit bezmoci a nebezpečí. Pokračovala jsem dál, přes Počernice cyklostezkou do Klánovic. Odtud jsem nakonec jela vlakem do Prahy. Výsledky mého pokusu: trasa Prosek - Klánovice 19 km přesně za 1 hodinu proti větru na horském kole - neuvěřitelné a zničující, "zkratka" po hlavní Mladoboleslavské je jen pro silné povahy, úsek Satalice - Horní Počernice je kvůli zlému psovi neprůjezdný. Do práce to mám klidných 40 minut včetně pohodlí ve vlaku, takže na kole to jezdit nebudu. Ale můžu si říct, že jsem to aspoň zkusila.

PS: 3.12.2009 - nevydržela jsem a nakonec jsem letos našla řešení - ráno na kole na vlak do Libně, vlakem do Úval a odpoledne hezky na kole až domů, zlý pes už tam není :-)


| Jak poznáte WC pro cyklisty? |

WC pro cyklisty


| Silnice plná napínáčků |
Stalo se to v roce 2003 v létě, když jsme byli na dvoudenním cyklo výletu v okolí Máchova jezera. Jeli jsme tehdy ve třech na dvou kolech, tzn. že s námi byl náš Míša ještě v dětské sedačce. Kdo to zná a vezl někdy 5 leté dítě za sebou na kole, bude lépe chápat, o čem tu později bude řeč. Vyrazili jsme si dopoledne na krátký výlet z Doks na Hradčany a pak někudy zpět. S ohledem na zatížení Petrova kola jsme volili pokud možno cestu po silnici. Jak jsme vzápětí zjistili, ten den se přesně na této trase konal časový cyklistický závod. Provoz na silnici však nebyl omezen, a proto tu bylo dost živo. Předjížděly nás dvojice cyklistů s čísly na trikotech, které na startu postupně vypouštěli na trať a my jsme se tak nechtěně zapojili do této akce. Ještě těsně na konci Doks jsme ale zpozorovali, že protijedoucí auta vydávají divný zvuk, takové práskání od pneumatik v pravidelném rytmu. Původně jsme si mysleli, že se jim rozehřátý asfalt na silnici lepí na kola. Ten den bylo veliké vedro. Jeli jsme dál, samozřejmě poněkud pomalejším tempem než závodníci, a po chvíli jsme potkali jednoho z cyklistů, jak nadává u svého rozbitého kola. O kus dál stál další a další dva dokonce běželi proti nám a nesli si svoje silničky přes rameno. Z projíždějícího auta na nás někdo něco volal, ale nestačili jsme to zachytit, až další nešťastní závodníci nám vysvětlili, co se děje. Nějaký dobrák se chtěl pobavit a vysypal na silnici několik krabiček, vlastně spíš několik pytlů napínáčků dvou velikostí. Určitě to měl dobře rozmyšlené, ty větší fungovaly i na pláště horských kol. V tu chvíli nám došlo, co že to bylo za cvakání. Všechna auta jedoucí po téhle silnici se nuceně přezula do obutí pro stepaře a podle rychlosti jízdy si řidiči volili rytmus k tanci. Co se týká cyklistů, závod musel být nejspíš ukončen, protože z časovky se stala bojovka. Jen několik hrdinů nebo spíš šťastlivců se vracelo zpět na kole, možná pár vítězochtivých obětovalo ráfky svého kola. Ostatní buď kolo nesli nebo vedli, některé závodnice i brečely - vůbec se jim nedivím - jiní stáli u silnice a jen tak tiše kroutili hlavou. Mezi postiženými byla i hlídka Policie, která u svého auta měnila kolo. Asi měli hodně sjeté pneumatiky, protože z aut byli jediní. Bylo to opravdu neuvěřitelné, čeho je někdo schopen. To nás nakonec všechny semklo, cyklisty i řidiče aut a postupně jsme se dali do čištění celé několikakilometrové trasy. Když odmyslím naprosto pokažený závod a ohřeju si naši polívčičku, dostávám se k tomu, o čem jsem psala na začátku. Asi si dovedete představit jízdu s dítětem v sedačce, když každou chvíli musíte zastavit a sebrat napínáček. V některých úsecích se dalo jet krokem, oči jsme měli na šťopkách a snažili se nepřehlédnout. Jindy bylo třeba s kola slézt a doslova zametat napínáčky na hromadu. Byla to vysilující jízda, pro Petra s Míšou na kole obzvlášť. V Hradčanech jsme ze silnice odbočili a výlet jsme dokončili jinudy. Stejně už nám na druhý úsek cesty moc času nezbylo. Každopádně jsme ten den zažili něco opravdu nezapomenutelného. Třeba jste tam tehdy někdo byli s námi...


| Tic Tac v nose | cyklo výlet Miřejovice
...Aby se mi plíce hezky provětraly, vzala jsem si na kopci jeden TicTac, ale bohužel jsem ho jaksi nadýchla do tzv. koláčové dírky, resp. kamsi do nosu a už nechtěl ven. Vlastně se zdálo, že někam zmizel, ani jsem ho tam necítila, až do doby, kdy jsem při sjezdu s kopce dýchala studený vzduch. TicTac se ozval a začal děsně pálit a měl opravdu sílu svěžího větru na druhou. Dole v Sebuzíně jsem otírala mentolové slzy a z nosu mi vanula mentolová vůně. Mentol v nose vykonal své a mě se po chvíli podařilo TicTac vysmrkat - byl skoro celý :-) Neuvěřitelný příběh, ale skutečný...


| Elektrické sedlo | cyklo výlet Sloup v Čechách
...V tomto úseku cesty čeká na cyklisty jedno překvapení v podobě vedení velmi vysokého napětí 400 a 220 kW. Nevím, kdo z vás to už zažil, my máme některá místa, kde se po cestě takhle "nabíjíme" :-) Dráty elektrického vedení jsou tak nízko, že od řídítek a nebo od rámu kola hlavně pod sedlem dostáváte elektrické rány. Je to něco jako když se na vás vrhnou vosy a dávají vám jedno žihadlo za druhým. Když to nečekáte, je to lepší, než si to uvědomíte, jste mimo dosah proudu. Horší je to, když už víte, co přijde a nevíte, kdy to začne a hlavně kterou partii těla to zasáhne. U mě je to vždycky zadek a stehna a tak nadskakuju na kole div nespadnu a šíleně u toho pištím. Tak pokud chcete tuto atrakci vyzkoušet, doporučuji Dobranov nebo silnici na Brocno na Kokořínsku, je to zajímavý zážitek...


| Roztomilý pavouček | cyklo výlet Valečov
...Měli jsme tu i jeden docela nepříjemný až hororový zážitek, dost podobný tomu při cestě z Miřejovic. Když jsme jeli po přehradě, projížděli jsme okolo kvetoucích keřů a Petr si něco nerad nasál do nosu. Když jsme zastavili, chtěl abych se podívala, co to tam má, že ho tam něco lechtá. Když jsem hezky zblízka nakoukla do nosních direk, vyšel mi naproti malý zelený pavouček. Posadil se na okraj jedné dírky, vystrčil svoje dvě a dvě přední nožičky a koukal na mě. Já začala šíleně ječet a skákat, pavouk se asi lekl a rychle se schoval dovnitř. Byl v Petrově nose v bezpečí a ven se mu už nechtělo. Já byla hrůzou bez sebe, přičemž Petr byl v naprostém klidu a pohodě, i když jsem mu řekla, kdo se mu zabydlel v jeho dutinách. Pak začal pavouček v nose pobíhat a střídavě vykukoval z levé a pravé dírky, tak ho Petr jednoduše vyfouknul ven a tahle pro mě nesnesitelná příhoda skončila...


| O stařence a hrušce | cyklo výlet Valečov
...Každopádně jsme se do Kněžmostu vraceli nejen kvůli melounu. Zajížďka byla intuitivně plánovaná také kvůli výroku jedné místní paní. Ten se opravdu ujal a dodnes ho používáme. V zahradě seděla nějaká dáma v křesle a okolo plotu právě procházela stařenka o holi. Stařenka se pracně shýbla, aby si zřejmě sebrala jednu hrušku, která ležela spadlá na chodníku a v tu chvíli se ze zahrady ozvalo hrubým a nevlídným tónem: "Nech to ležet a pokračuj!" Neznáme sice místní poměry a souvislosti, pokud nějaké jsou, ale ta věta byla drsná a nekompromisní...


| Řekněte si o mapu | moje tipy - mapa
...A navrch přidám jednu malou příhodu, která se mapy týká. Jeli jsme na jednodenní cyklo výlet po Kokořínsku. Jak jsem již jinde zmiňovala, máme v těchto končinách chalupu, a proto máme tuto oblast dobře "zmapovanou". Tedy přesněji řečeno, Petr zná všechny cesty na Kokořínsku jako své boty, proto s sebou ani mapu nevozíme. Nevím jak a kde přesně se to stalo, ale trochu jsme přece jen zakufrovali a mapa by se hodila. Na Kokořínsku totiž platí přísloví: dvakrát měř, jednou řež... než pak šlapat zbytečně smrtící kopce z údolí nahoru. Jen co jsme si povzdechli, že nemáme mapu, popojeli jsme asi 100 m a těsně před spornou křižovatkou v příkopu v trávě u cesty ležela napůl rozložená, jako nová mapa Kokořínska. Normálka, ne?...




 
Zenová zahrada
  Základní sestava pro tvorbu vlastní mini zenové zahrádky  
E-SHOP Zenová zahrada

 



© 2005 - 2015 Koloweb :: Cykloturistika - Cyklo tipy a další zajímavosti


domů | o mně | fotogalerie | kontakt